Na první pohled to vypadá, že váš potomek je nemocný. Nebo má alespoň nějakou poruchu chování. Jak jinak si vysvětlit jeho neustálé povalování a odpor k aktivitám, které ostatní děti prostě dělají? Stalo se něco zvláštního? Nepřetěžují ho v té škole? Udělali jsme jako rodiče někde chybu? Nebo je to věkem? Vždyť ještě donedávna byl docela normální!

Jestliže vás v poslední době napadají podobné myšlenky, možná pro vás máme odpověď. Nejdříve musíte ale opravdu vyloučit možnost onemocnění, které dokáže tělo pěkně potrápit a vyčerpat. Poté eliminovat pravděpodobnost psychických problémů nebo jakéhokoliv trápení, které dítěti mohou ubrat obrovské množství sil. Když je všechno v pořádku, zbývá jediné.

Syndrom líného dítěte

Není to žádná oficiální lékařská diagnóza a není ani součástí žádného psychologického manuálu. Jedná se o označení určitého typu chování dítěte, které vykazuje specifické znaky:

  1. Nerealistické sebehodnocení.
  2. Malý zájem o činnosti, které vyžadují fyzickou aktivitu.
  3. Celková pasivita zejména v rodinném životě.
  4. Očekávání, že dítě bude baveno nebo obklopeno předměty, které ho budou dělat šťastné.
  5. Nezájem o práci a vyhýbání se jakékoliv námaze.

Charakteristika rodičů takového dítěte je také důležitou součástí popisu syndromu. Jsou to matky a otcové, kteří mají minimální požadavky na dítě nebo od něho nic neočekávají. Rodiče, kteří z všelijakých důvodů doma nenastavili rovnováhu mezi právy a povinnostmi svého potomka. Ti, kteří preferují příliš starostlivou výchovu nebo je naopak dítě nezajímá či na něho nemají čas.

Nezanedbatelnou úlohu v rozvoji lenosti hrají také chytré telefony, počítače a televize. Pokud jsou jimi děti zavaleny od malička, větě: „Běž ven a hraj si!“ už nerozumí. Pohyb se pro ně stává neznámou, kterou musí vyřešit rodiče. Trpělivě, důsledně a cíleně. Pokud si myslíte, že to zařídí škola a kroužek, jste na omylu. Zodpovědnost za vztah k práci, ke sportu a k činnostem leží primárně jen a jen na rodičích. I když to někteří nechtějí slyšet.

Pokud máte doma líné dítě, nečekejte na zázrak a změňte ho sami!

V první chvíli vás napadne, že to přece nebude žádný problém. Stačí mu svěřit pár povinností, dohlédnout na to, zda je plní, a když ne, tak nastavit taková pravidla, aby to prostě fungovalo. Ano. Jako základní koncepce je to dobrý nápad. Měli byste ale znát pár jemných nuancí, které vám mohou váš plán pomoci uskutečnit.

Co od této chvíle nedělat jako rodič?

Nemluvte stále o jeho lenosti a neoznačujte dítě slovem lenivý pořád dokolečka. Rozhodně ho tím nevyprovokujete k aktivitě, ale pouze docílíte toho, že na sebe nálepku líný ochotně vezme, po čase se s ní rád ztotožní a bude mít argument, proč nebýt aktivní.

Přestaňte se starat o věci, které by mělo dítě zvládnout samo. Nemá na dnes vyprané oblíbené tričko, protože se mu válí špinavé pod postelí? Jeho problém! Pokud jste udělili správné instrukce, přesvědčili jste se, že váš potomek všemu rozumí, tak ať se s důsledky své lenosti vypořádá, jak umí.

Nikdy nedělejte jeho práci, na které jste se domluvili. Stanovte termín splnění (HNED není dobrý termín) a důsledně zkontrolujte, zda byla vykonána. I kdyby vám cukaly ruce a na krku nabíhala žíla od nervů, že se nic neděje, jeho pracovní činnost musí být pro vás tabu.

Nenechte se zmanipulovat („Mami, udělej to za mě, je mi dneska nějak divně.“), zastrašit („Řeknu to …, že mě nutíte doma dřít!“), vytočit („Já nejsem tvůj otrok!“), ani ukňourat („Já jsem takový chudák, jiné děcka nic nemusí dělat.“).

Nezadávejte obecné pokyny k práci, ale buďte vždy konkrétní. Ne „Ukliď si pokoj“, ale „Udělej pořádek na stole.“

Nikdy nezapomeňte na metodu postupných kroků a nezavalte ze dne na den syna či dceru horou nových povinností a aktivit. Začněte vždy jen jednou činností a každý měsíc přidejte další. Čas nehraje ve vašem případě roli a chtít hned teď po líném dítěti změnu je naprosto kontraproduktivní.

Uvědomte si, že pokud má váš potomek neomezenou možnost používání technických vymožeností a dokáže s nimi proležet hodiny, je vaším úkolem postupně omezovat čas, který jim věnuje. V případě závislosti vyhledejte co nejdříve odbornou pomoc.

A nikdy nepřestaňte dbát na to, abyste měli nějaké společné rodinné aktivity!

Změnit líné dítě na činorodé nepůjde za noc. Cesta jeho transformace bude pro něj i pro rodiče mnohdy bolestivá a vyčerpávající. Častokrát vás zaplaví zmar, že přestože usilovně pracujete na tom, abyste dětem zajistili materiální komfort a poskytli jim emocionální podporu, tak výsledkem je potomek, který se doma jen povaluje a nechává se pasívně bavit televizí, počítačem nebo mobilem. Hold, někdy se to tak zvrtne a lenost může zachvátit i vašeho syna nebo dceru. Dobrá zpráva je ta, že to nemusí být diagnóza trvalá.