Lidé v České republice jsou věrni svému domovu. Stěhování mají spojeno s osamostatněním, se založením rodiny a v případě, když si dalším novým bydlením polepší. Ostatní důvody, které je vyhánějí z jejich domu nebo bytu, nesou docela těžko. Bohužel, vysoká rozvodovost či rozchodovost a cestování za prací donutí opustit svůj dočasný krov stále více a více dospělých. A s nimi i jejich syny a dcery.

Děti nemají rády změny!

Ač se budete snažit jako rodič svému potomkovi sebevíc ulehčit přemístění do nového domova (a hovoříme o větší vzdálenosti než je sousední čtvrť nebo vesnice), bude se muset vyrovnat s nejedním problémem. A nutno dodat, že jejich věk bude hrát v přizpůsobení nové situaci důležitou roli.

S jakými potížemi musíte jako rodič počítat u školních dětí?

Čím starší potomek, tím hůře bude snášet především odloučení od kamarádů. I když sociální sítě vládnou světu, přece jenom mají děti tendenci vytvářet úzké vztahy se spolužáky a s ostatními, kteří mají stejné zájmy jako oni. Když k tomu přidáte první zamilovanost v pubertálním věku, bude se vašim potomkům jevit oznámení o stěhování jako zrada a rozsudek smrti v jednom.

Zvykat si ve škole na nový kolektiv je velice náročné. Zejména od třetího, čtvrtého ročníku jsou třídy už dobře hierarchicky strukturované. Každý nový element pro ně představuje riziko a s tímto vědomím se k příchozímu spolužákovi chovají. Dítě to vycítí a zareaguje trojím způsobem. Buď čeká, co se z toho vyvrbí, a pokud mu nepodá někdo ze třídy pomocnou ruku (nesmí to být učitel), aby se začlenil, zůstane v pozadí. Nebo se snaží zavděčit, což mu může přinést úspěch v tom, že se dostane do nějaké skupinky dětí, nebo si vykoleduje nemístné poznámky a je vyloučen na okraj kolektivu. Anebo na sebe bude strhávat pozornost jakýmkoliv způsobem a může to dotáhnout až na lídra skupiny nebo otloukánka či šaška.

Tak či tak, problémy s chováním, které si přenesou i domů, má čtvrtina dětí, které změní místo bydliště. A až 40 % zaznamená projevy šikany od nových spolužáků!

Nová škola dítě také určitě překvapí jiným přístupem pedagogů k výuce a žákům, výběrem učebnic a materiálů pro výuku, odlišnými názvy předmětů, třeba nabídkou jiného druhého cizího jazyka, než měl doposud a zejména obsahem učiva, které se probírá v jednotlivých ročnících.

Hlavní dokument pro vzdělávání, Rámcově vzdělávací program, je sice pro všechny školy závazný, ale v žádném případě neurčuje posloupnost učiva po ročnících a dává jednotlivých školám volnou ruku i co se týče náplni jednotlivých předmětů a v některých ani není přesně určeno, kdy se mají vyučovat a kolik hodin se jim bude věnovat v rozvrhu hodin. Takže se klidně může stát, že v matematice se vaše dítě bude učit půl roku něco, co už dávno zná a naopak v českém jazyce bude dohánět výuku několika měsíců. Třeba si už druhý rok bude upevňovat vědomosti o Americe a Asii a nikdy už neuslyší nic o Evropě. Také může přijít o informatiku na 1. nebo 2. stupni ZŠ nebo si nikdy nezkusí, jak je šikovný v pracovních činnostech. A kdyby náhodou se váš syn nebo dcera učil jako druhý jazyk němčinu, může být pro něj nepříjemným překvapením, že na nové škole je v nabídce jen jazyk ruský.

Musíte svým potomkům pomoct!

I když vás bude stres ze stěhování, nového bydlení, sousedů a zaměstnání drtit nebývalou silou, nenechte své děti napospas dění, které je zachvátí. Pořád to jsou děti, a kdyby záleželo na nich, nikdy by se nestěhovaly. Budou procházet obrovskou změnou, kterou jim mohou ulehčit jen dospělí. Možná, že jim pomohou učitelé školy. Ale tu hlavní podporu budou čekat od vás.

Co udělat nejdříve a co potom?

Hlavně pořád s dětmi mluvte! Ptejte se, rozebírejte, raďte, povzbuzujte, vysvětlujte, naslouchejte, vyjádřete pochopení a hlavně nastavte kdykoliv svou rodičovskou náruč a nešetřete s pochvalou. Po praktické stránce se dopředu zajímejte o školu, kam váš potomek přestoupí. Nastudujte její Školní vzdělávací program, ve kterém zjistíte jaké předměty a kdy se tam učí. Při podrobném prozkoumání můžete i rozklíčovat, jaké učivo se v kterém ročníku probírá. Pokud zjistíte, že mohou nastat problémy, předem o tom promluvte se synem nebo dcerou a ujistěte je, že je v tom nenecháte, ale pomůžete mu. Klidně si dopředu vyrazte novou školu prohlédnout a domluvte si konzultaci s jeho budoucím třídním učitelem. Požádejte ho o užší spolupráci v adaptačním období třeba formou pravidelných emailů nebo telefonátů. Pokud už dopředu je jasné, že bude váš potomek muset dohnat nějakou látku, intenzivně mu pomozte nebo hledejte doučování.

A až to celé vypukne a nová škola se stane jeho každodenním chlebem, buďte mu stále nablízku. Problémy rozhodně neřešte za něj. Vaše úloha bude ho vyslechnout a poskytnou mu radu. A hlavně ho berte vážně. Všechny jeho stesky a nálady. Co si budeme povídat. On se stěhovat nechtěl!